19. září 1875, odehrál se ve farní obci Dolní Vltavice slavnostní akt, jímž bylo založení c.k. spolku vojenských veteránů. Prvním jeho předsedou byl tenkrát zvolen zubní lékař Dr. Karl Brosch. Druhé červnové neděle roku 1880 pak konal spolek slavnost svěcení svého praporu. Kmotry praporu se stali kníže Adolf Josef a jeho choť, kněžna Ida zu Schwarzenberg. K úkolům spolku náležela až do dob první světové války jednotná účast na církevních svátcích, péče o staré válečné vysloužilce a pořádání důstojných jubilejních a smutečních slavností. Uvnitř farního kostela byly v jihozápadním koutě lodi vsazeny ve zdi porcelánové plakety se jmény a fotografiemi kamarádů, padlých ve výkonu služby. Po vzniku první Československé republiky dne 28. října 1918 byl zapovězen. Jako jeho náhrada byl na den sv. Linharta 1920 založen v Dolní Vltavici Spolek vojenských vysloužilců, i pod tímto českým označením zakládaný už za starého mocnářství. Jeho předsedou byl od samého založení až do roku 1945 Jordan Wagner. Už při založení byl dán podnět ke zřízení památníku obětem první světové války. Zásluhou nemalého obnosu peněžních darů, který vynesla sbírka mezi dolnovltavickými farníky, mohl být na jaře 1922 skutečně odhalen podle návrhu krumlovské firmy Schönbauer a v provedení hořického kamenictví Wiltschko. Jeho cena činila v tehdejší měně 14 tisíc Kč, přičemž náklady na zeleň v okolí pomníku a na úpravu přilehlého prostranství byly rovněž zcela pokryty soukromými dary. Památník nesl v kameni vsazené tabule z černé švédské žuly se jmény padlých a pohřešovaných, obrácené vždy směrem k jedné ze čtyř přifařených osad, odkud do války odešli. Vrchol památníku tvořil z kamene vytesaný kříž pokrytý smuteční rouškou. Starosta Josef Wohlschläger zahájil slavnostní akt a pozdravil četné zúčastněné spolky a korporace i množství lidu, které se k té příležitosti sešlo. Polní mši sloužil prof.Dr. Karl Petersilka, budějovický kněz a poslanec za německou křesťansko-sociální lidovou stranu, slavnostní projev pronesl kanovník Dr. Wenzel Feierfeil, poslanec za Německou nacionální stranu a samotného vysvěcení se pak ujal farář Engelbert Schwarzbauer. Na snímku ze 4. května 1922 vidíme čestné družičky z oné slavnosti u památníku a můžeme zaregistrovat, že sem přišly nejen ze samotné Dolní Vltavice, nýbrž i z Bližné, Horní Borkové, Kozí Stráně, Kyselova, Pestřice a Račína. Od založení spolku až do času vyhnání stojí za to zaznamenat ještě několik událostí, jak následují. U příležitosti 50. výročí založení spolku se uskutečnilo 10. července 1925 nové svěcení jeho praporu. Kmotrou praporu se tentokráte stala Josefa Kindermannová z Kyselova. V roce 1930 byl místo několika kovových moždířů pořízen jeden větší nový. V létě 1938 shlédli členové Runcimanovy anglické mise v Dolní Vltavici jmenné tabule na památníku padlým. Po vstupu německého wehrmachtu v říjnu 1938 byl spolek rozpuštěn a spolkový majetek zabaven. K nařízenému založení místní skupiny národně socialistické organizace "Reichskriegerbund" už během druhé světové války nestačilo dojít. Pět esesmanů padlých při jedné ze srážek s předvojem amerických vojsk na vrchu Haager Berg 5. května 1945 bylo až do doby, než byli řádně pochováni, uloženo u památníku padlým. Dne 7. května se vlámali američtí vojáci do spolkové místnosti v domě čp. 6 a odnesli pak odtud prapory, dokumenty, čestné odznaky a moždíř s sebou. V noci 28. října 1945 čeští partyzáni, kteří slavili státní svátek obnovené republiky, zhanobili památník padlým a strhli kříž z jeho vrcholu. Na svátek Všech svatých byly už strženy i tabule se jmény. Na jaře 1959 byl posléze památník poražen úplně a jeho zbytky srovnány se zemí při demolici kostela, určeného k zatopení vodami Lipenského jezera, českou armádou.

Zdroj Glaube und Heimat Johann Studener, Jan Mareš