DOLNOVLTAVICKÉ POSVÍCENÍ NA ANDĚLA STRÁŽCE

Listina z roku 1747, stvrzující pro Dolní Vltavici právo trhu, obsahuje povolení konat 4 trhy do roka. Vedle trhů svatojánského podle svátku sv. Jana Křtitele 24. června a Obrácení sv. Pavla 25. ledna měly být dva další konány na neděli po svátku sv. Andělů Strážných a podle zasvěcení zdejšího kostela i k svátku jeho patrona sv. Linharta. První neděle v andělském měsíci se doma slavila jako neděle Anděla Strážce. Farní kostel byl pokaždé naplněn mnoha přespolními návštěvníky a mše ke cti Andělů Strážných coby poslů Božích byla vždy zvlášť slavnostní. Tichá modlitba ke svému vlastnímu Andělu Strážci o ochranu modlíval jsem se i já v dětství a požehnání byla přitom osobní potřebou každého z návštěvníků dolnovltavického posvícení. Svátek Andělů Strážných není vlastně v katolické církvi nijak starý, zato se stal mezi věřícími velmi populárním. Poprvé se objevil v 16. století ve Španělsku a směl být od roku 1608, nejprve jen se zvláštním svolením Svatého stolce, slaven na prvý volný den po svátku sv. Michala 29. září. Od roku 1670 je svátek Andělů Strážných pro celou katolickou církev závazný. Dolnovltavické posvícení se mohlo odvolávat na dobu mezi rokem 1670-1712, kdy zvláštní smlouva farní obci dovolovala obracet se ke svatým Andělům Strážným o ochranu před válkou, morem a hladem, jakož o přímluvu za oživení obchodu na Vltavském přechodu.V posvícenském týdnu před nedělí Anděla Strážce se většinou svážely do stodol poslední ovsy. Bylo starým zvykem svázat sedláka při posledním pokosu povříslem. Na ten moment čekala už většinou velká děvčata, které se musel v dřívějších dobách obvykle sedlák vykoupit jednou zlatkou. Podzimní práce na polích vyžadovala přípravu a se setbou se musilo nejvýš opatrně, platilo za pravidlo, poněvadž příliš časná setba přinášela při žních hojnou úrodu slámy, ale málo zrna. Také při už probíhající sklizni otav se nesměl ztrácet čas.Kdo nemá otavy na Michala ještě doma, ten ho může sušit na plotně, říkávalo se. Přese všechnu práci se ovšem o posvícení už dlouho před ním povídalo a všichni se na něj těšili. Čeleď dostávala zálohu, převážně ale vlastně jen čeledíni. Děvečky bývaly šetrnější a dostávaly až o Vánocích většinou svou roční výplatu vcelku. Když jednou tak přišel čeledín za sedlákem a prosil ho o zálohu na posvícení, ten se ho optal, cože si tam chce koupit. Dostal odpověď krátkou a jadrnou: Ňákej klobouk a něco kolem krku. O posvícení na Anděla Strážce bylo vždycky dost zvlášť dobrého jídla, koblih a cukroví. Peklo se většinou v domácích pecích a ¨množství jídla se řídilo tím, že se čekalo hojně návštěv příbuzných a známých. Posvícení se také proto v lidové řeči přezdívalo také prostě posvícenská žranice. Nabídka zboží na posvícenských stáncích byla opravdu převeliká. Zboží tu vystavovall nejen řemeslníci a kramáři z okolí, ale také až z Lince, Pasova či z Budějovic . Zastoupeni byli kloboučníci, provazníci, sedláři, kováři a hamerníci, řešetáři, výrobci hrabí a vidlí, hrnčíři a ovšem obchodníci s textilním zbožím, nádobím i hračkami. Z Frymburka tu byl pokaždé cukrář Pernsteiner a z Černé v Pošumaví švec Stark. Vedle různých "kol štěstí" a kukátek s pohyblivými obrázky starala se firma Heger z Krumlova o zábavu mládeže provozováním kolotoče, houpaček a střelnic. Všechno, čeho bylo v domácnosti třeba, se na posvícení dalo koupit, a taky ovšem čeho třeba nebylo. Před první světovou válkou dostávali "malí" o posvícení tatrmánka či přemetacího panáčka, kluci za krejcar kudlu" a děvčata samozřejmě dřevěnou panenku s kloboučkem, kterým se dalo otáčet a s pohyblivýma rukama. Kromě toho se dávaly dětem v barvami hýřících dřevěných špánkových krabicích cukrátka tvarovaná do podoby malin. Starým lidem, kteří už do kostela nemohli dojít, nosilo se cukroví z posvícení domů. Po první světové válce se nabídka zboží s ohledem na technický pokrok změnila a rozšířila, ale hliněné zelné hrnce, zelňáky", které tu hospodyně nejvíc kupovávaly, zůstaly pořád stejné. Provozoval se tu dříve o příležitosti posvícení obchod s prasaty a taky s koňmi. V hospodách se tancovalo a šprýmovalo ostošest. A když se posvícení chýlilo ke konci, pak i na Anděla Strážce docházelo nejednou za doprovodu drze kousavých popěvků i k nějaké té sousedské rvačce s přespolní chasou.

Zdroj Hoam! Rosa Studenerová, Jan Mareš

Váš názor na material

Čtěte take